O mě

Něco o mě

Vzniku něčeho nového vždy předchází nějaký příběh… A ani u mě tomu není jinak.

Jmenuji se Lucka a od mala jsem strkala nos všude, kde to vonělo dílnou, nářadím, dřevem a kutilstvím. Nikdy jsem však neměla odhodlání a možnost, se čemukoliv podobnému věnovat naplno. Místo umělecké kovařiny, nebo sklářství, které mě v dětství lákalo, ale nebyl to obor zrovna pro děvčata, jsem šla studovat střední zdravotní školu. Ač mě škola bavila, po jejím dokončení jsem šla ve stopách obchodu a marketingu, kde jsem se pohybovala několik let až do doby, než jsme si založily únikovou hru v Olomouci – Mistr úniku. Byl to takový skok po hlavě, který se stal během chvíle oblíbenou zábavou nejen pro místní, ale velice často i pro návštěvníky Olomouce a okolí. Byl to první krok, kdy se dal uplatnit všechen ten zájem o kutilství a techniku. Společnými silami jsme s Adélou Hegerovou vybudovaly hru, která bavila spoustu lidí. Po roce jsme hru přestavěly, aby si přišli na své znovu i ti, co nás již navštívili jednou. Provoz a péče o hru nás nesmírně bavila a naplňovala a stále naplňuje. Bohužel v roce 2019 přišla spousta vládních nařízení kvůli koronaviru a s ním i uzavření naší provozovny…A zde začíná můj příběh a vznik F.L.Wood design. Jak se říká, všechno zlé, k něčemu dobré… I když osobně bych radši, kdyby F.L. wood design mohl vzniknout za jiných okolností…

Já - F.L. Wood design

Nu… Provozovna se uzavřela a jelikož jsem od konce roku 2019 únikovou hru měla jako hlavní a jedinou činnost, přemýšlela jsem co dál. Nepřišla mi vhodná doba na to, se do čehokoliv vrhat, ale ani jsem po poslední zkušenosti nechtěla padnout do spárů dalšího zaměstnavatele a všude kolem panoval chaos a nejistota… Doma jsem se domluvili, že chvíli počkáme, že tohle přeci nemůže trvat dlouho, a že za dva tři měsíce budeme zase určitě v provozu…No, eheh, naivita… Dnes je 28.3.2021, a jak všichni víme, už to trvá přes rok.. A právě před rokem, se začaly klubat kořeny F.L. Wood design, aniž bych to plánovala, nebo o tom přemýšlela.

Hned v březnu jsem si řekla, čím bych asi tak vyplnila volný čas, který tak nějak díky situaci vznikl. Můj děda byl soustružník a jeho dílna ve sklepě byla vždy jedno z těch míst, kam jsem chodila už jako dítě čmuchat… No jo, přesně tak, čmuchala jsem tam doslova a do písmene, jelikož mi aroma dílny, kde se mísily a dodnes se mísí vůně kovu, dřeva, olejů a všeho možného, s čím děda pracoval, děsně vonělo… A to, jak na soustruhu dokázal děda vytvářet nejrůznější vymoženosti dle technických plánků v rámci své profese, ale zároveň dokázal vyrobit dřevěnou vázičku, misku nebo svícen, mě natolik fascinovalo, že jsem si řekla „proč ne?!“ A jak už asi tušíte, pořídila jsem si soustruh. Nebyl to takový profi, ani vlastnoručně vyrobený, jako má děda, nedalo se do něj upevňovat nože a kolečky jimi pohybovat (za tyhle výrazy by mi asi utrhl hlavu), ale tak nějak laicky :-)… Prostě můj soustruh je na struhy, které po celou dobu soustružení držím v ruce :-). No na videích vypadá vždy vše jednoduše a v rukou profíků taky. Po prvním roztočení jsem hned zjistila, že se spolu budeme muset skamarádit. Z mé strany docela respekt po tom, co jsem poprvé upevnila polínko, zapnula a ono vyletělo tak, že mi dalo po… papuli :-). Nechápala jsem, co dělám špatně, až jsem přišla na to, že přečíst manuál, je někdy fajn věc… Otáčky se sice daly nastavit knoflíkem a ty jsem měla na minimum…. Ale zároveň se dají regulovat otáčky ještě řemenem uvnitř, který lze dát ručně na tři převody a já měla řemen samozřejmě z výroby na nejrychlejším… Když jsem řemen přehodila a soustruh pustila, hned se mi ulevilo. Nižší… o dost nižší otáčky a vše hned vypadalo růžověji. Soustruh jsem si pořídila s tím, že jsem již delší dobu koukala na videa o epoxidu a tvorbě z něj… Takže jsem si řekla, vyrobím domů hodiny. Objednala jsem epoxid, nařezala si nějaká kolečka dřeva, vyrobila jsem si „skvělou formu“ a šla jsem na věc… Nu Dřevo vyplavalo a do druhého dne dost epoxidu vyteklo přes formu ven… Uf uf… Vše to vypadalo tak jednoduše, když jsem studovala na Youtube… Takže jsem pohotově hned začala řešit problémy, které nastaly… Něčím zatěžkat dřevo a utěsnit formu… No, nakonec se to nějak povedlo, ale bylo to peklo. Popisovat to tu nebudu, neboť by asi u nikoho z vás nezůstala židle suchá smíchy a hlavně by to bylo na dlouho…

Za pár dní jsem vyloupla odlitek z formy a upnula jsem jej do soustruhu. Pomalu a s respektem jsme začala točit a „soustružit“. Byla to docela fuška, občas to i bolelo a hlavně jsem ze začátku byla pořád v křeči, takže to bylo o to horší… Epoxid se vyštípával a bylo to fakt na prd… Nakonec jsem chytla asi i trochu konečně grif a dotáhla jsem to do konce. Vyměnila jsem struh za brusivo a pokračovala broušením, leštěním a nakonec i olejováním. Sundala jsem hodiny ze soustruhu, vytesala jsem zezadu otvor na strojek hodin a bylo… No žádná dokonalost, ale byl to můj první epoxidový výrobek a já byla na sebe i docela hrdá :-D.

Následně si hodiny u mě domluvila moje teta a pak i mamča :-). Prakticky jsem se ponaučila z předchozích chyb a udělala je zas o něco lépe, ale stále stejným způsobem. 

Nadšená teta zveřejnila svoje nové hodiny na Facebooku a netrvalo dlouho a ozvala se mi její kamarádka, kterou jsem také znala, ale samozřejmě ne tak dobře, jako ona:-). Když přišla s dotazem, zda bych jí udělala stoly z epoxidu do nového domu, tak mě to zprvu pobavilo, pak mě polilo horko a nakonec to přešlo ve výzvu. „A víš, že jsem dosud udělala jen troje hodiny, že?“ Zeptala jsem se jí v reakci na její dotaz… Odpověděla mi že ano, ale že jsou krásné, a že jsem šikovná. No, věřila mi v tu chvíli víc, než já sobě. Ale nehodlala jsem říct, že to zvládnu, nebo nezvládnu do té doby, než si vyzkouším něco většího nanečisto. Ihned jsem začala shánět vhodné dřevo na pokusy, sehnala jsem si krásný jasan, objednala další epoxid a pigmenty a vytvořila další formu –  tentokrát na desku konferenčního stolku… No samozřejmě, když si člověk myslí, že tentokrát na to vyzrál, a že formu už udělá dokonale, šeredně se plete. Opět do druhého dne epoxid vytekl, a to dokonce na desku pracovního stolu, kterou jsem pak proto musela brousit :-D… No, i tento projekt jsem dotáhla nakonec do zdárného konce, ač jsem potila u toho krev… Pořád to nebylo ale uspokojivé na to, abych řekla – „fajn, ty stoly ti udělám…“ Naštěstí když máte po svém boku někoho, kdo vás podpoří, začnou se dít věci. Má polovička se svým bratrem řešili, co dát k narozeninám svým rodičům… No, a vznikl nápad na jídelní stůl z epoxidu a ořechového dřeva. Za tuhle příležitost a šanci jsem byla nesmírně vděčná a vždy budu… Slovo dalo slovo, já se ujala i této výzvy a začala nakupovat nářadí, epoxid, dřevo a shánět se po někom, kdo vyrobí nakonec podnož. Tentokrát už šlo o větší množství epoxidu, takže jsme ještě v noci toho dne, kdy se deska stolu zalila modrým epoxidem, jeli udělat kontrolu, zda to někde neteče… A samozřejmě teklo :-D… Naštěstí to nebyla taková katastrofa a vše se rychle vyřešilo, jen ty nervy moje byly na pochodu ještě další tři dny, než epoxid došel do fáze tužšího gelu a já jsem se mohla přestat bát… Po čtrnácti dnech jsem desku vyloupla z formy. “ No fajn, to by bylo, deska zalitá a epoxid tvrdý… Co teď?“  V tuhle chvíli jsem začala přemýšlet co je třeba k frézování desky. Koupit frézku, frézu a vytvořit přípravek na frézování. No, další peklo na světě, ale opět zvládnuto. Abych to urychlila –  nastaly hodiny frézování, broušení a leštění, během kterých jsme zjistila, že na elektrickém nářadí jako je bruska, atd. není radno šetřit… Takže z hobby nářadí jsme musela sáhnout do dražších řad, když mi ty levné odcházely pod rukami a to třeba jen po hodině práce. Při nákupu dřeva na tuhle desku stolu jsem potkala člověka, kterého snad dnes již  mohu nazvat kamarádem. Byl to přesně ten člověk, kterého jsem v tu chvíli potřebovala – někdo kdo dělá kovové podnože na míru… Majitel, tenkrát začínající, kreativní a nápadité firmy CraftEdge. Hned jsme si padli do noty a naše spolupráce a přátelství trvá dodnes 🙂

Tento projekt pro rodiče polovičky mi otevřel dveře, dodal odhodlání a odvahu se pustit do dalších věcí a kývnout na tvorbu stolů… Jak šel čas, zjistila jsem, že tohle nebude jen můj koníček, ale i něco, co prostě chci dělat a stále se zdokonalovat. A tak postupně vznikla značka F.L. Wood design. Samozřejmě se dnešní doba neobejde bez facebookové stránky, která – a za to všem moc děkuji, má k dnešku stovky fanoušků. Následovaly  webové stránky, na kterých stále pracuji a snažím se je pro vás stále zdokonalovat a také se doslova peru s instagramem :-D. 

Za velké podpory polovičky, rodiny i fanoušků jsem dnes tu a věřím, že ukážu ještě spoustu kousků, které budou těšit mě, vás i vaše domovy. 

Do dnešního dne jsem vám předvedla několik kusů nástěnných luxusních a originálních hodin, které se pokaždé snažím dělat jinak a dát do nich nové a nové nápady. Tvorba originálních hodin z různých dřevin a barev epoxidu, se stala dá se říci mou největší radostí a pojímá největší část mé výroby. Zjistila jsem, že je to to, co mě opravdu baví a že se nebojím přijmout požadavek a výzvu na jakékoliv luxusní a originální hodiny. Stoly a stolky jsou hned za hodinami a troufnu si říci, že ani zde se nebojím zkusit cokoliv a aktuálně se chystám na pár designových kousků, kde chci ukázat krásné propojení přírody s uměním a epoxidem. 

Pokud by jste měli jakékoliv dotazy k výrobě epoxidového stolu, stolku, či hodin ze dřeva a epoxidu na míru, neváhejte se mi ozvat. Ráda s vámi nezávazně proberu možnosti a navrhnu cenu. Rozhodnutí, zda navržený výrobek bude nakonec váš, bude jen ve vašich rukou – v těch mých bude následná realizace 🙂

Děkuji moc za podporu a důvěru.